Protože na Karmelu se dá najít všechno. Zhruba takový byl můj první dojem. Oslovila mě pestrost a zároveň vyváženost dne: vnitřní modlitba/společná modlitba, samota/bytí s druhými, studium/práce. A také na mě zapůsobila karmelitánská rodina – současná i ta nebeská!
Na jednu stranu je to pro mě svým způsobem disciplína. Jsem určitý čas na určitém místě, a aby to nebylo jenom nějaké moje přemýšlení, tak je dobré se držet nějakých rad pro usebrání apod. A to se pořád učím. Na straně druhé je to taky čas ve vnitřní svobodě, na kterou žádné schéma nesedí.
Řekl bych, že pečovat o svěřené „rodinné stříbro“, ať už se jedná o způsob života nebo spiritualitu, a zároveň jej dále rozvíjet a předávat, aby se z něj nestal jen muzejní exponát, ale aby i nadále pomáhal nám i lidem v našem okolí nacházet cesty ke Kristu.